V Plzeňském kraji je stále málo přechodných pěstounů, ve srovnání s ostatními kraji je velký počet ohrožených dětí, zejména ve věku do tří let, umisťován do ústavních zařízení.
I přes aktivní vyhledávání pěstounů neziskovými organizacemi i Krajským úřadem, je v Plzeňském kraji stále nedostatek pěstounů, kteří by poskytli domov dětem akutně ohroženým, i dětem které potřebují dlouhodobou náhradní rodinnou péči.
Diakonie Západ se věnuje již sedm let vyhledávání pěstounů v Plzeňském kraji pomocí kampaně „V pěstounské rodině jsem doma“ a doprovází více než 160 pěstounských rodin. Mimo to pečlivě sleduje vývoj v oblasti náhradní rodinné péče v Plzeňském kraji i v ČR a hlásí postupný nárůst počtu pěstounských rodin i počtu dětí vyrůstajících v pěstounské péči. Téměř 80% dětí v náhradní rodinné péči však na západě Čech vyrůstá u svých příbuzných vpříbuzenské pěstounské péči.
Klesá počet zájemců o zprostředkování náhradní rodinné péče (přijetí cizího dítěte do rodiny). V roce 2014 zaznamenal Krajský úřad 70 žádostí, vroce 2015 bylo 60 žádostí, vroce 2016 pouze 50 žádostí, vroce 2017 zaznamenal úřad 47 žádostí o zprostředkování náhradní rodinné péče. Klesl významně zájem o přechodnou pěstounskou péči, pro srovnání vroce 2014 bylo 17 žádostí, vroce 2017 pouze jedna žádost.
V Plzeňském kraji došlo kvývoji počtu přechodných pěstounů, kdy vroce 2015 bylo 20 rodin, které poskytují tento druh péče pro děti vakutním ohrožení, vlistopadu 2018 je evidováno 25 rodin.
Situace dětí, zejména těch nejmenších, ve věku do tří let, není však stále příznivá. Analýza organizace LUMOS, která proběhla v únoru a březnu 2018 ukazuje, že vČR bylo vrežimu zdravotnické služby dětský domov (DD) v té době 649 dětí vbývalých kojeneckých ústavech, dnes povětšinou v 26ti dětských centrech. Z tohoto počtu bylo 208 dětí ve věku čtyř let a více. Počet dětí v těchto zařízeních se vrámci ČR snížil. Ale vzhledem ktomu, že je naše republika jedinou zemí v EU, která stále umisťuje děti vraném věku do ústavních zařízení, jsou tato čísla stále alarmující, a v rozporu správem dítěte na možnost vyrůstat vrodinném prostředí.
Analýza dále sděluje, že ve srovnání krajů vrámci ČR, není počet dětí rovnoměrně rozložen na jednotlivé kraje. V počtu dětí umístěných do zařízení vraném věku vede Plzeňský kraj (63 dětí) a Ústecký kraj (80 dětí). Celkově jsou ze všech dětí umístěny dvě třetiny dětí do čtyř krajů ČR, ostatní kraje vykazují minimální počet dětí, například Zlínský a Jihočeský kraj neměly žádné dítě vraném věku vzařízení.
Zanalýzy vyplývá, že transformace systému péče o ohrožené děti může být do značné míry krajovou záležitostí, a lze ji ovlivňovat na místní úrovni, pokud není zatím dostatečně zákonnou normou upravena věková hranice dětí umisťovaných do zařízení. Analýza dále upozornila na rozdíly mezi kraji, kdy je možné dítě v raném věku umístit do dětského centra na dobrovolný pobyt, v našem kraji takto bylo umístěno 23% dětí, v některých krajích není toto umístění možné.
Právě situace, kdy jsou děti umístěny do ústavního zařízení na žádost rodičů, může ukazovat na nedostatečnou informovanost rizikových rodičů o možnosti náhradní rodinné péče.
Diakonie Západ proto spouští informační kampaň, kterou charakterizuje výzva
„Dej svému dítěti šanci milovat a být milováno“. Kampaň se zaměřuje na cílovou skupinu rizikových rodičů. Součástí je vydání informačního letáku, motivujícího zejména těhotné matky, ale nejen je, ke zvážení náhradní rodinné péče pro své dítě. Diakonie Západ vnímala v posledním období mezeru v informovanosti rodičů o možnostech volby co nejlepší péče pro dítě, smožností péče v rodině. Kampaň se bude zaměřovat na umístění informačních letáků do nemocnic a ordinací lékařů. Materiál bude k dispozici organizacím, které podporují rizikové matky a ohrožené děti a jejich rodiče.
Cílem této aktivity je zvýšit informovanost rodičů o možnostech a podmínkách náhradní rodinné péče a dopadech ústavní péče na vývoj dítěte.
Aby mohl systém péče o ohrožené děti v ČR dobře fungovat, je zásadní, aby byl dostatek náhradních rodin, které poskytují péči dětem vohrožení přechodně či dlouhodobě, a to jakéhokoliv věku, postižení, etnika.
Zároveň se ale jeví jako nezbytné, aby změny směřující ktransformaci systému péče o ohrožené děti, byly podporovány na lokální úrovni. Dostatečná informovanost veřejnosti i rizikových rodičů o právu na život vrodině, o dopadech ústavní péče na dítě a možnostech ovlivnění zásadního období života člověka, jakým je zejména rané dětství, je zásadní pro zlepšení situace ohrožených dětí v kraji.