Velikonoční zvyky ctili už staří Plzeňané. Na Velký pátek i Bílou sobotu poctivě dodržovali rituály, které je měly chránit celý rok až do dalších svátků.
Hospodáři ze starého Bolevce, který je dnes už součástí Plzně, se na Velký pátek omývali v takzvané Kněží jámě. Věřili, že je to po celý rok ochrání od prašiviny. Ta nám dnes už nehrozí a stejně bychom se už v Kněží jámě neumyli, protože na jejím místě stojí 32. základní škola. Za obnovení by možná stál i zvyk, kdy se na Bílou sobotu zapálil před katedrálou svatého Bartoloměje na náměstí republiky oheň. Říkalo se tomu pálení Jidáše a když oheň dohořel, brali si z něj Plzeňané uhlíky. Ty doma strčili na půdu za trám, aby do stavení neuhodilo.
Na vrchu Chlum na plzeňské Doubravce prý roste divotvorná metlice, která poklady otevírá, u kostela Všech svatých na Roudné se zas dá údajně najít klíč, který pak otevře poklad na Radyni ve Starém Plzenci. Při zpáteční cestě s pokladem je nutné klíč zahodit, jinak by vás zlé mocnosti roztrhaly na kusy. To se prý stalo řeznickému tovaryši z Plzně, kterému radil dokonce plzeňský kat.