Děti odebrané z rodiny potřebují rychlejší přístup. Diakonie Západ bude Stavět mosty

Děti odebrané z rodiny potřebují rychlejší přístup. Diakonie Západ bude Stavět mosty
V České republice je ročně umístěno mimo vlastní rodinu více než 3500 dětí. Počet dětí, které byly odděleny od svých rodin, meziročně stoupá.

Důvodem je ve většině případů zanedbání výchovy dítěte, výchovné problémy dítěte, či životní podmínky na straně rodičů.

Diakonie Západ se věnuje již sedm let doprovázení pěstounských rodin, poskytuje též sociálně aktivizační služby biologickým rodinám dětí. Po celou dobu sleduje příběhy dětí, které byly náhle umístěny mimo rodinu. V řešení příběhu ohroženého dítěte jsou sledovány různé přístupy pracovníků, kteří mají zajistit další průběh vedoucí k trvalému umístění dítěte zpět do rodiny či jiné náhradní péče.

„V minulých letech jsme sledovali příběhy dětí, které zůstávaly v dočasné péči dlouho a zároveň v období přechodného umístění se neřešila jejich další cesta aktivně. Dochází k protahování období, kdy nebylo jasné, na co vlastně děti i rodiče čekají a kdo pracuje na dalším řešení jejich situace,“ uvádí Jiřina Ullmanová vedoucí služeb náhradní rodinné péče Diakonie Západ 

„Jedním z příkladů může být příběh chlapců, kteří byli umístěni do přechodné péče díky náhlé ztrátě bydlení rodičů. Bohužel nebylo možné využít azylové bydlení z důvodu kapacity. Děti byly umístěny do pěstounské péče, zároveň další děti do dětského domova. Rodiče projevovali nadále zájem o navrácení dětí do rodiny a kontakt s nimi. V systému sociálně právní ochrany však nedošlo ke koordinovanému přístupu k řešení situace. Rodina nebyla zapojena či motivována k cílené nápravě vlastní situace. Děti tak byly po prodloužení pěstounské péče z důvodu nedořešené situace nakonec svěřeny do dětského domova,“ uvádí Ullmanová.

Zcela odlišný příběh, kde přístup zaměřený na spolupráci různých subjektů poskytujících podporu rodinám fungoval naopak velmi efektivně, a děti se dostaly do rodiny v co nejkratší době popisuje koordinátorka služby Adite Jana Žůrková.

„Chlapec se narodil rodičům, kteří již vychovávali starší děti, a rodina měla obavy ze zajištění péče o další dítě. Chlapec byl po narození umístěn do přechodné pěstounské péče, s plánovaným umístěním do osvojení, se kterým rodiče souhlasili. Díky vstřícnosti na straně sociálních pracovníků v sociálně právní ochraně, pěstounky i dalších podpůrných služeb, měla matka dítěte možnost krátce po porodu přehodnotit své rozhodnutí, vyjádřila zájem o setkání s dítětem a následně rodina a služby zapojily všechny síly a podporu pro zajištění návratu dítěte do biologické rodiny. Celou situaci se podařilo takto vyřešit již dva měsíce po narození dítěte.“

Řada podobných příkladů z praxe ukazuje, že často nejdůležitější roli hraje u konkrétního sociálního pracovníka dobrá znalost systému a postupů, návazných služeb pro rodiče i děti, též osobní angažovanost pracovníků, kteří se s dítětem v jeho příběhu setkávají.

Diakonie Západ proto reaguje na nejednotnost v řešení příběhu dítěte projektem STAVÍME MOSTY, který řeší zlepšení multidisciplinární spolupráce pracovníků zapojených do řešení situace ohroženého dítěte. Projekt je realizován ve spolupráci s Krajským úřadem Plzeňského kraje, zapojeny jsou další subjekty, které podporují děti umístěné mimo rodinu (Orgány sociálně právní ochrany dětí, sociálně aktivizační služby, organizace doprovázející pěstouny, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc). Cílem projektu je zlepšení postupů pro aktivní řešení situace dítěte, nastavení intenzivní podpory biologických rodičů tam, kde je možný návrat do rodiny, zkrácení doby, po kterou je dítě umístěno v dočasné náhradní péči. K tomu všemu může pomoci koordinovaný přístup zapojených subjektů. Projekt se věnuje v první fázi analýze situace v Plzeňské kraji a snaží se o vytvoření platformy pro diskusi nad skutečnými případy dětí a postupy, které v řešení situací dětí fungují, a které se naopak jeví jako neefektivní a zdlouhavé. Následně je cílem vytvoření metodických materiálů pro sjednocení postupů v řešení situace dítěte po odebrání z rodiny, které budou vhodné pro využití nejen pro pracovníky v sociálně právní ochraně dětí, ale i pro další subjekty v sociálních službách.

Ne vždy je možné vrátit dítě zpět do biologické rodiny, nebo umístit do širší rodiny. Tyto děti jsou pak umístěny do náhradní rodinné péče nebo do ústavního zařízení. V České republice, i v Plzeňském kraji, je stále nedostatek pěstounských rodin. Počet žadatelů o pěstounství klesá. Pro další fungování systému sociálně právní ochrany je tedy důležité, aby bylo věnováno velké úsilí rodinám biologickým, v preventivních službách i v situaci po umístění dítěte mimo rodinu. Podpora biologických rodičů je zásadní zejména bezprostředně po přemístění dítěte mimo rodinu. Rodiče potřebují motivaci, jasné stanovení podmínek, za kterých je možné dítě navrátit do rodiny, potřebují jasné stanovení termínů, do kterých mají podmínky plnit. Zároveň potřebují podporu, aby zlepšili své schopnosti pečovat o dítě. K tomu jim mohou pomoci terénní služby. Doba, po kterou jsou děti umístěny mimo rodinu, by měla být co nejkratší.

Projekt se věnuje mapování podobných situací i v ostatních krajích ČR. Zároveň budou zapojeny poznatky z praxe ze zahraničí, řešitelé projektu spolupracují s odborníky v systému péče o děti v Německu a Velké Británii.

První aktivitou, která by mohla podpořit diskusi pracovníků v systému péče o ohrožené děti, bylo setkání s pracovníky orgánů sociálně právní ochrany dětí v Plzeňském kraji. Na to navazuje setkání u kulatého stolu, a to 21. 1. 2020, kde budou diskutovány konkrétní příklady z praxe.

Na nutnost aktivního řešení současné situace poukazuje i zpráva Veřejného ochránce práv a analýza organizace LUMOS

Stejně jako v přechodné pěstounské péči, tak i v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, zůstávají děti delší dobu, než bylo v jejich původním záměru určeno. Dle zprávy z návštěv těchto zařízení v celé ČR, kterou vydal v roce 2019 Veřejný ochránce práv, Anna Šabatová, zůstávají děti v těchto zařízeních déle než jeden rok. Průměrná doba pobytu byla sledována na 11,5 měsíce, což je maximální délka dle zákona, a měla by být jen ve výjimečných případech. Ze sledovaných dětí bylo 26% dětí v zařízeních déle než jeden rok. Šabatová též opět upozorňuje na důležitost umisťování dětí do tří let do rodinného prostředí, nikoliv do ústavního zařízení.

LUMOS, organizace která sleduje naplňování lidských práv nejen v České republice, vydala v roce 2019 analýzu, která sleduje počet dětí umístěných ve věku do čtyř let v ústavních zařízeních (nejčastěji bývalých kojeneckých ústavech, dnes dětských centrech). V České republice klesl meziročně počet dětí do čtyř let umístěných mimo rodinu v ústavu (v lednu 2018 počet 649 dětí, v lednu 2019 počet 571 dětí, pokles o 12%). Rozdíly jsou v poklesu mezi jednotlivými kraji, například ve Středočeském kraji se podařilo snížit počet dětí na polovinu. V Plzeňském kraji došlo k mírnému poklesu, z 63 dětí na 51 dětí. V České republice je již více krajů, kde nejsou děti do dětských center umisťovány v nízkém věku vůbec.

V České republice žije v současné době přibližně 27 000 dětí mimo vlastní rodinu. Díky změnám v systému sociálně právní ochrany žije více dětí v náhradní rodinné péči (19 000), než dětí v ústavních zařízeních (8 000).

Plzeňský kraj se stále potýká s nedostatkem dlouhodobých i přechodných pěstounů. Přechodných pěstounů je nyní registrováno 29, bohužel v současné době je jich aktivních pouze 19, již několik měsíců jsou všichni pěstouni obsazeni.

Nedostatek pěstounských rodin je dlouhodobě řešen kampaněmi pro vyhledávání pěstounů, Krajský úřad Plzeňského kraje v letošním roce intenzivně propaguje celorepublikovou kampaň „Hledáme rodiče“, www.hledamerodice.cz . I Diakonie Západ přispívá k vyhledávání pěstounů, svojí kampaní „V Pěstounské rodině jsem doma“.

Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!