2001 – Cheb: Lidé zhlédli japonský čajový obřad (TV Západ)

2001 – Cheb: Lidé zhlédli japonský čajový obřad (TV Západ)
Neopakovatelným zážitkem pro všechny milovníky čaje se stala ukázka tradičního japonského čajového obřadu, tzv. Cesty čaje, která se v rámci programu Japonské kultury v Chebu uskutečnila v místní jazzové kavárně. Průběh obřadu zde předvedla Julie Honyšová, která toto umění studovala během ročního pobytu v Čajové škole Urasenke v japonském Kjótu. Cesta čaje. To je především duchovní obřad, který vychází ze zenového buddhismu.

„Zenový buddhismus je jedna z buddhistických sekt. Zenovým buddhistům, stejně jako v jiných sektách, jde o osvícení a o probuzení uchazeče. V zenovém buddhismu, na rozdíl od jiných škol buddhistických, se hodně zdůrazňuje přítomnost. Tzn. prožití každého okamžiku naplno. Ten život v přítomnosti,“ vysvětlila absolventka čajové školy Urasenke Julie Honyšová. 

Tradice čajových obřadů sahá až do 12. století, kdy se objevují v buddhistických klášterech. Cesta čaje, jak jí známe dnes, vychází z principů, které v 16. století formuloval největší z japonských mistrů čaje Sen no Rikjú. Po dlouhou dobu byla ale příprava čaje pouze výsadou mužů a ženy se mohly obřadů účastnit pouze jako hosté. 

„Na konci 19. století – to samozřejmě opět souvisí se všemi změnami, které proběhly v Japonsku, protože Japonsko se otevřelo Západnímu světu. Ve druhé polovině 19. století tam začali přijíždět lidé ze západu a docházelo tak ke kulturní výměně. Od konce 19. století mohly čajový obřad začít studovat i ženy. V současné době to vypadá tak, že cca 80 % čajových studentů jsou většinou dívky. Nyní je naopak výjimkou zde vidět japonské chlapce či muže, kteří se zabývají čajovým obřadem,“ vysvětlila Honyšová. 

Čajový obřad neznamená pouze připravit šálek čaje. Jde především o soulad hostitele a hostů, kteří spolu sdílí čajovou místnost. Cesta čaje přesto probíhá v tichosti, a to až na krátkou závěrečnou komunikaci o použitém náčiní. Hostitel i hosté Cesty čajem absolvují s vědomím, že právě prožitý obřad se již nikdy nebude opakovat. Jídlo, kterým bývá velmi sladké cukroví z rýžové moučky, používané kvůli zjemnění hořké chuti drceného zeleného čaje, použité keramické a bambusové náčiní korespondující s právě probíhajícím ročním obdobím, naaranžovaná polní květina či kaligrafický svitek – vše je ve stejné kombinaci použito pouze jednou. 

„Tzn., že se zdůrazňuje ta jedinečnost a neopakovatelnost toho setkání hosta a hostitele. Moment, který by měl člověk prožít naplno, protože ho už nikdy nelze vrátit. Teď je teď. A to teď je právě teď,“ zdůrazňuje Honyšová. 

Přestože čaj se těší popularitě na celém světě, nikde se nepodílí na celkovém kulturním ovzduší tak výrazně jako v Japonsku. Právě zde je přípravě a požívání čaje přikládán obrovský estetický význam blížící se významu umělecké činnosti.    

Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!